Vyslyšení kapitola 3

23. února 2010 v 8:27 | Satori |  Placou andele
Celý večer se mi neozval. Čekala jsem, ale mobil se dal do spánku a já o něm nevěděla nic. Druhý den přišlo konečně to, na co jsem tak dlouho čekala. Napsal... Ozval se. Řekl, že se mu začali zdát zvláštní noční můry, o tom jak mu rostou zuby, o tom jak pije krev, že chodí v noci ven a tak podobně. Přemýšlela jsem, nebylo pravděpodobné, že by v tom bylo nějaká spojitost, ale potom mi to došlo...ovšem že byla. Mé uslzené modlidby byly konečně vyslyšeny a teď bylo na mě, abych udělala další krok. Dostala jsem příležitost jako nikdy jindy. Bylo mi jasné, že už nic nebude jako bývalo dřív. Že tímto... jsem změnila život jemu i mě..a že vše bude teď úplně jiné než do posud. Osud se stal kartou, která ještě nebyla obrácena. Od té doby jsem k němu chodila každý den a jeho pomalou přeměnu DNA pozorně sledovala. Přikaždé sebemenší bolesti ho podpořovala. Uběhlo 7 dní...přeměna byla u konce. Už to nebyl bídný, prachobyčejný človek, který si nechá ubližovat. Stal se někým a já jsem k němu přilnula dá se říci....že až zamilovala. Bylo 4.3. a Sasori začal znovu upadat do depek. Nedocházelo mu, že jako upír se zabít nemůže, že když se podřeže, tak je mu to k ničemu.... takhle se to táhlo několik měsíců... psychycky jsem byla hodně vycerpaná a starostí, že si zase něco udělá, bylo jich již víc než dost. Sedla jsem si na postel a čekala až přijde. V tom se objevil jeho starší bratr Tom a zeptal se ,,Proč tady sedíš jako hromádka neštěstí?" Povídali jsme si celou noc a Sasori nikde. Dala jsem se do pláče.... bylo to k nevydržení. Požádala jsem Toma, aby se po něm šel porozhlédnout...tušila jsem, že se zřejmě něco přihodilo. Uběhli dvě hodiny, když jsem uslyšela z venčí vlčí vytí. Vyhlédla jsem z okna...Tom nesl zraněného Sasoriho domu. Co se hergot stalo?,v mysli jsem se ptala sama sebe, seběhla jsem rychle dolu do kuchyně pro obvazy a nějaké masti. Položila jsem ho na postel a začala obvazovat a čistit všechny rány. Po té, co Sasori usnul, vešla jsem do kuchyně vrátit to, co jsem nepotřebovala. V tom jsem ucítila, jak mne něči ruka hladí po vlasech. Otočila jsem se. K mému překvapení tam stál Thomas. Pohlédla jsem na něho a zeptala se, co se děje. Otřel mi slzy a přitom jen mlčel a hleděl na mne, poté se naklonil a vášnivě mě políbil. Zavřel oči a zašeptal mi do ucha..MILUJI TĚ.........................................................ZMĚNA je rok 2012. Celé ty roky jsem se o Sasoriho starala...pomáhala mu na ukor veškerych mích sil..často jsem kvuli němu šla přes sve limity a síly...jen abych ho udělala štastným.Vědět avšak jaky to je hajzl co me po tom vše posle do Pi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.