Skutky duší kapitola 2

11. února 2010 v 13:30 | Satori |  Placou andele
 Zzrrr... Ozval se nesnesitelný zvuk budíku. Zaklapla jsem ho. Bože, zase do školy, pomyslela jsem si. Ještě chvíli jsem se protahovala jako kočka na slunci a potom jsem vylezla z vyhřáté postele. Vůbec se mi tam nechtělo, opět se stát tím obětním beránkem. Patřila jsem do menšiny lidí, kterou neměl téměř nikdo rád. Nemusela jsem jim ubližovat, nadavat či je snad pomlouvat, oni si důvod vyhledali sami. Takto se to táhlo celé 4 roky, co jsem v 5.třídě přestoupila jinam. Človek si zvykne být černou ovcí společnosti, ale nikdy si nezvykne na tu bolest a samotu.. proto pokaždé, když jsem přišla ze školy, sedávala jsem na okno. Po nocích jsem hleděla na hvězdy, které na mne čas od času vykukovali a nebo na měsíc, který šel vidět mezi žaluzijemi.
 Bylo mi po těchto dnech smutno a nijak se to nelepšilo. Proto jsem zavírala oči.. ponořovala jsem se do světa plného písniček, hudby a představovala si, že jsem někdo jiný. Říkala jsem si Rose Satori De Womitare Sawatari.Byla jsem upirkou. Měla moc a sílu se pomstít, sílu si sjednat respekt. Jenže ve skutečném životě jsem se jmenovala Saskia. Měla jsem blond kudrnaté vlasy po ramena a šedozelenomodré oči. Do mích představ jsem utíkala každou volnou minutku, kterou jsem dokazala najít a bylo to čím dál častěji.
 Přála jsem si, aby ty řeči o upírech, vlkodlacích, démonech a podobně, byli pravdivé. Silně jsem v ně věřila. Byla jsem asi v polovině 7.třídy.. když už to konečně přišlo. Seznámila jsem se klukem jménem Sasori. Byl to celkem pohledný kluk s krátkými mírně vlnitými vlasy a s pestro barevnýma očima. Měřil okolo 187cm. Psali jsme si na mobil a povídali si. Jednoho dne ale nic, neozval se. Druhý den to samé. Začala jsem si dělat starosti. Po sléze jsem zjistila, že se nachazí v nemocnici. Podřezal si žíly. Jeho vlastní bratr ho našel na zemi v koupelně. Ihned jsem za nim vyrazila. Byl mou navštevou ohromen. ,,Co jsi to sakra vyvaděl?", podívala jsem se na něho zlostně. On jen sklopil hlavu a začal mi vyprávět o tom, jak ho otec od mala mlatí, že ho obviňuje ze smrti svého dvojčete a že si do dnes vylívá vztek na něm. Když jsem to poslouchala bolelo mne srdce. Tohle si opravdu nezasloužil. Uchopila jsem ho za dlaň a řekla mu, ,,Já tu ted s tebou budu. Já se o tebe postaram a dostaneme se ze všech šlamastik." Sevřel moji dlaň ve svý a dodal, ,,Beru tě za slovo, ale nebuď sklamaná, když se to nepovede." Bohužel ihned nadcházející den mi napsal poslední sms na rozloučenou. Důvod byl takový, že ho otec opět zbil. Šel to ukončit, psychycky to už prostě nevydržel. Já jsem byla příliš daleko, abych ho mohla zastavit. Rozbrečela jsem se a nezbylo mi nic jiného, než se začít modlit za jeho duši. Modlila jsem se ke všem bohům co znám, ke všem nadpřirozeným silám. Začala jsme žádat o jeho duši, že se o něho postarám. Sasori mezi tím seděl na posteli se žiletkou v ruce......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.