Jak to všechno začalo.část 1

3. prosince 2009 v 18:36 | Satori |  Placou andele
 Au. Podívala jsem se na svůj prst. Tekla mi krev. Pohlédla jsem na zem a hledala očima něco ostrého. Mezi jahodami ležel kus trnu. Vložila jsem si prst do úst, abych tekoucí krev utlumila. Začínalo se pomalu stmívat. Utáhla jsem si šňůrku u korzetu a pokračovala ve sběru jahod. Měli jsme jich plný záhonek. Už jsem jich měla dostatečné množství a přemýšlela jsem, kdy se Balberith vrátí domů.
 Uslyšela jsem vzdalený dusot koní. Vstala jsem a otočila se tim směrem, abych se podívala, co se děje. Viděla jsem šest rytířu ve zbroji a s meči po boku. Dívala jsem se na ně, jak se přibližují a začala mít z toho špatný pocit. Tak jsem se otočila a šla pomalu k domu. Měli jsme takový menší domek, uprostřed lesa se zahradou a s krásným ozdobením uvnitř. Byla jsem u branky, když jsem ucítila na svém rameni teplo a silné trhnutí. Ve chvíli šoku jsem se otočila, jeden z rytířů mne držel. Ostatní zatím se sesedali z koní. Cítila jsem, jak mi bije srdce a jediné, co jsem ze sebe dostala, bylo, Mohu vam nějak pomoci? Odpověděli mlčením. Zatáhli mě násilím dovnitř do domu a pohodili na postel. Začali ze mne strhávat šaty, spodničku i korzet. Nakonec jsem byla zcela nahá. Vyděšeně jsem začala křičet, ať toho nechají. Chtěla jsem se bránit, bohužel měli větší sílu než já. V životě mi to nepřišlo tak dlouhý. Těch šest rytířů mne znásilňovalo skoro dvě celé dlouhé hodiny. Cítila jsem se špinavá a bezradná. Slzy mi tekli po tváři jako rosa po listech. Byla to nepopsatelná bolest, která mi přišla, že snad nikdy neskončí. V tom jsem z dálky zaslechla Balberithův hlas. Rytíři mne svázali a odkopli ke dveřím. Utišili se, čekali až Balberith vejde do dveří. Slzy mne už téměř dusili a tak až v poslední chvíli jsem zakřičela. ,,Bale uteč!! Rychle pryč!!" Bum. Dostala jsem ránu do zátylku. Už mi bylo jasné, že je pozdě. Omdlela jsem.
 Au, to škrtí, říkala jsem si v hlavě a to pode mnou...hm...nějake pichlavé. Po chvíli mi to došlo. Vmžiku jsem otevřela oči, ten šok byl ohromující. Stála jsem na hranici, pevně přivazaná provazem k jakýmusi kůlu uprostřed hranice. Balberith byl spoutan pár metru přede mnou na zemi. ,,Bale! Bale!", začala jsem křičet. ,,Bale, já se bojím! Bale, jsi v pořádku?" Zvedl hlavu a se smutnou jiskrou v očích na mne pohledl, ale zároveň jsem z něho cítila neutuchající vztek a také bezmoc. Jeden z rytířů ho skopl k zemi. ,,Grr, nech teho být!!" Zaječela jsem a trhla sebou, ale akorát jsem si sedřela kůži na rukou díky poutům. Náhle přišel rytíř s pochodní a zapálil otepy slámy. ,,Néééé, prosím, nedělejte to, prosím!!!!" Při těch slovech se všichni z okolních přihlížejících dali do smíchu. Po chvíli jsem se začala dusit dýmem z ohně. Ech, ech, dostalo se mi to až do hlavy, začala jsem ztrácet vědomí. Pomalu jsem cítila, že oheň s vervou ochutnává špičky mích nohou. Neubranila jsem se křiku.
 Balberith zvedl oči a volal na mně do plamenů. ,,Rosaaaaaaaaaaaali!! Rosali!!" Náhle jsem v jeho očich viděla už jen jeden odlesk..... mě v plamenech...... MILUJI Tě... má poslední slova než si mně duch ohně vzal k sobě. Všichni se stále smáli a opodál stála jaká si osoba s úsměvem na rtech...
 Potom všem Bala chytili za vlasy, ,,Tak jo, chlapče, teď ty, ať se opět setkáš s těma dvěma v pekle." On se na ně zlostně podíval. ,,Dvěma?", z opakoval. ,,Ano," zasmál se, ,, byla těhotná typuji nejméně 3 měsíc." Udeřil ho pěstí do tváře. Ta zpráva byla zdrcující, Bal se nedokázal a možná ani nechtěl branit. Rytíři si zavolali lovce a během pár minut ho roztrhali na kusy. Jediné co zbylo, byli kusy zdiva po domku.

Rosalie..byla to 18 letá rusovlasá dívka s dlouhýma loknama.Velmi krásná a velmi hodná a milující.
Balberith byl 20 letý vysoce pohledný se sněhovýma očima.on ten domek postavil vlastníma rukama.
Rosalie se narodila roku 1375 a zemřela 7.Června roku 1393.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yoru | E-mail | 3. prosince 2009 v 18:55 | Reagovat

huste a brutalni
draha satori

2 xXxXx | 3. prosince 2009 v 19:20 | Reagovat

opravdu zajímaví příběh a velmi smutny...:( ae určitě se jí v tohle živětě musí dařit líp

3 Zarfi | 3. prosince 2009 v 19:22 | Reagovat

Jup celkem hezůů

4 Mishulka | E-mail | 23. února 2010 v 8:45 | Reagovat

Je to opravdu pěkný a zároveň smutný příběh... x( Ae neboj bude to dobré... x(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.